Den 13. - Plovoucí trhy a továrna na rýžové nudle

Chtělo by se mi říct, že to bylo poslední naše časné vstávání, ale bohužel nás ještě jedno před odletem čeká.

Tak tedy, budíček v půl šesté a zaslepené mládě dopravit na loď. Samozřejmě někdo zaspal, tak se čeká na odjezd, ale stejně napůl spíme, tak je to jedno. Když už jsme komplet, tak vyplouváme směr plovoucí trhy. Ty zdejší jsou jedny z největších a spíše se jedná o plovoucí velkoobchod. Kilo brambor tu prostě nekoupíte. Nakupovat se zde začíná kolem páté ráno. Důvodem je, aby se zboží co nejdříve dostalo k drobným trhovcům či do restaurací. Celé to funguje tak, že velké lodě, které mají na vysoké bambusové tyči vystavenou ukázku zboží z nabídky, prodávají menším lodím, ty se pak dostanou do úzkých a mělkých ramen v okolí a prodávají zase dál. Přes další menší prodejce se dostane zboží až k finálnímu zákazníkovi. Diky tomu že velké lodě zde stojí několik dní, než prodají své zboží, tak se zde dá koupit pouze ovoce a zelenina. Maso by to prostě nevydrželo. Kousek od hlavního proudu nás nejdříve z jedné a pak i z druhé strany zahákuje podivná bárka s kouřící palubou. Při bližším prozkoumání zjišťujeme, že to co kouří jsou hrnce. Na jedné straně káva, na druhé nulová polévka. Ještě jsme neměli snídani, takže si dáváme obojí.

Další zastávkou na naší cestě po Mekongu je továrna na rýžové nudle. No, takže v rychlosti. Voda, sůl a hladká mouka z rýže, udělá se tuhé těsto, to se nechá odležet. Pak se znovu naředí vodou a smaží se v podstatě velké rýžové palačinky. Ty se nechají vyschnout a je z nich rýžový papír. No a ten se pak na stroji rozřeže a je hotovo. Jako barviva používají například dračí ovoce. Žádná věda. A ani nic moc zajímavého. 

O něco zajímavější je možnost ochutnat dračí ovoce kousek za továrnou na cestě do ovocné zahrady. Roste ho tu hodně a každý místní zahrádkář utrží rád nějaký ten dong za své výpěstky ze zahrádky. Jen pro zajímavost, původem pochází z Ameriky a jeho květ, který je jeden z největších květů na světě, kvete přesně jeden den. My jsme však v období sklizně, takže holt se musíme spokojit už pouze jen se šťavnatým plodem. Jak se snažíme dostat dál kanály, ve kterých se dá během pár minut zcela zabloudit, nastává problém. Jak mi následně vysvětluje vietnamsky kapitán lodi, strojník a kormidelnik v jedné osobě, tak holt díky fázi měsíce je zrovna tohle rameno, do kterého potřebujeme, téměř bez vody a tedy pro nás neprůjezdné. Pravdou je, že se hladina řeky během noci snížila zhruba o metr. Zde jsou ale evidentně připraveni na vše. Kousek odsud předsedáme na kola a pokračujeme v cestě na bicyklech.

V cíli máme možnost ochutnat pro nás několik dalších neznámých druhů ovoce. První z nich je Rose Apple. Něco jako jablko ve tvaru zvonku. Dále pak Guava, která se nejčastěji podává s dipem z cukru, soli a čili. Meloun byl podle všeho jen tak na zakousmuti. Více se mi s ohledem na jazykovou bariéru a neznalost ovoce nepodařilo zapamatovat. A na rovinu, ne že by to bylo špatné, ale nějak naše třešně nebo hrušky jsou prostě lepší. Zajímavý byl ještě divný zeleny pudink, jestli se to rak dá nazvat. Jednalo se o jejich banánový koláč, který se namáčel do kokosového mléka a chutnalo to podobně jako banánové palačinky s kokosem. Tohle by se možná dalo vyzkoušet udělat i u nás.

Když už nás ochutnávka omrzí a další ovoce na stůl stejně nikdo nepřinesl, vypustí nás na projižďku v plastové lodičce po okolních latifundiích. Nasedáme tedy do prapodivných modrých plavidel s pádly, co mají za sebou nejen to nejlepší, ale už i to nejhorší, takže jsou to spíše zbytky pádel, ale na manévrování celkem stačí. Do hlavy nás během plavby každou chvíli bouchne prapodivná dýně ve tvaru hrušky. Jinak je plavba rýžovými políčky docela zábava a nakonec i navigovat loď, aby ten druhý dostal dýní do hlavy je fakt sranda. V okolí zavlažovacího systému roste všechno to ovoce, které jsme ochutnávali. Jen natáhnout ruku a utrhnout. 

Když dokončíme celý okruh, posadíme se opět na rozvrzaná kola, jež zde asi nechali ještě ustupující Francouzi a jedeme zpět k naší lodi. Ještě před nástupem nás čeká další ochutnávka, tentokrát rýžové pálenky. Údajně má 52 procent. Aby nabídli pestrou škálu, macerují v alkoholu vše co roste v okolí. Že by to nápoji přidalo na lahodnosti, to se říct nedá. Pro nás prohlídka ovocných zahrad tímto zážitkem končí a opět zpět na naší paroloď. 

Poslední zastávka na dnešní plavbě je na jednom z mnoha zdejších tržišť. Zboží je stejné jako kdekoliv jinde, ale alespoň konečně ochutnáváme Jackfruit neboli chlebovník. Chutná podobně jako mango. 

No a jelikož Vietnamci rádi stoluji pohromadě, tak nás čeká místní specialita a rovnou všichni z jednoho talíře. Bahn Xeo je rýžová palačinka plněná klíčky a masem. To celé se obaluje do listů salátu a různých bylinek. Následně se to vyráchá v klasické sladkokyselé vodě s mrkví, jak známe od nás a šup s tím do pusy. Chutná to moc dobře. Ještě lepší jsou smažené rýžové košíčky plněné mungo fazolkami, ale tam jsem bohužel název opět nepostřehl. Zkusím je najít někde v Saigonu. Třeba se se mnou u stánku podělí i o recept, jen se obávám, abych správně zaznamenal poměr ingrediencí. Nicméně prý se jedná o lokální pochoutku, tak je tam možná vůbec neseženeme. Po vydaném společném obědě nastává čas se vrátit zpět na pevninu. Prokousáváme si tedy cestu plovoucími ostrovy hyacintův a bohužel i spoustou odpadků. Až tady pochopím, proč je využití klasického závěsného motoru ve zdejších vodách nepraktické. Každou chvíli totiž musíme zastavit a z lodního šroubu vymotat odpadky. Díky dlouhé tyči si s tím naše dvoučlená posádka hravě poradí a za pár okamžiků už se opět proháníme po hráškově hnědozelených vodách delty Mekongu. Jinak druhým členem posádky naší výletní lodi byla kromě již zmíněného lodivoda i průvodkyně, plavčík, čistič lodního šroubu a určitě i první lodní důstojník slečna Lin. 

Po přistání opět v naší vesničce a krátkém odpočinku nás čeká nelehký úkol dojít do města pro nějakou hotovost, protože v ubytování neberou karty ani cizí imperialistickou měnu. Podle mapy nás čeká zhruba 11km cesty. Jestli chceme dojít za světla, je potřeba vyrazit co nejdříve. Ale přece jen, tady se čas na zdolání cesty těžko odhaduje, proto raději balíme do batohu i baterky. Před odchodem se ještě se zbytkem posádky podělíme o longan že včerejšího dne a vyrážíme. Jsme na venkově a tak stavení jsou zde chudší. Každý pak pěstuje mnohokrát zmiňované ovoce všeho druhu a pak to prodává i cesty. Nás zaujme obří trs banánů, jehož majitel si ho pečlivě střeží a hned jak zastavíme, už je venku a hlídá. Když odcházíme, hrdě nám cosi sděluje. Podle nás nám řekl, že ten trs má určitě tak 3000 banánů, ale možná nám sdělil jen svůj věk. Sehnat tedy například banány není žádný problém. Když nevadí teplejší nápoje, tak se dá sehnat skoro všude i něco k pití. 
Nejzajímavější situace na naší cestě nastává, když se blížíme k místní základce. Zrovna jsme se trefili do konce vyučování a tak hustota provozu motorek výrazně vzrostla a nás téměř z každé motorky zdraví jeden až tři pionýři. Modré košile a červené šátky nám připomínají dobu u nás naštěstí dávno minulou. Nicméně zejména starší žačky, vida dlouhovlasé vysoké stvoření jdoucí vesele podél cesty, volají "helou" ještě daleko za námi. No aspoň si budou mít zítra ve škole o čem povídat. 

Čím blíž se dostáváme k městu, tím jsou domy z kvalitnějších materiálů, ubývá ovocných stromů a přibývá plotů. V jedné z čajovně se lehce osvěžíme a pokračujeme dále do města. 

Již u druhého bankomatu jsme byli úspěšní, takže teď už je před námi jen zpáteční cesta. Jdeme trochu jinou trasu, ale přece už to tu známe, tak žádný stres. Začínáme mít trochu hlad a dál od města netušíme, jak to s jídlem vypadá, tak se raději najime ještě tady. Objednávka nám zabrala trochu času, protože zde neměli ani obrázky a ani jinou verzi menu než vietnamsky. Obsluha také žádnou řeč neuměla. A bohužel zde i jinak spolehlivý překladač selhal, tak jsme zkusili rýži s vejcem, tam se to ještě povedlo, ale s nudlemi to bylo trochu vedle, protože ty byly s mořskými plody. No v rybí restauraci se to možná trochu dalo čekat. Tentokrát nám čili papričky dali bokem a udělali dobře, protože tahle verze měla fakticky grády. Když jsem se o dvě teplá piva na ledu probral zpět k životu, tak jsem zbytek papriček raději nechal bez povšimnutí.

Venku se v mezičase setmělo a proto nápad s baterkami byl rozhodně v pořádku. Mapy v těchto místech nejsou úplně přesné. Navigace nás občas poslala přímo k někomu do domu nebo na zahradu, nebo jsme přecházeli řeku v místě, kde žádná být podle mapy neměla, ale vždy jsme dokázali najít cestu a bezpečně přicházíme na naše bambusové ubytování. Pár partiček karet a protože zdejší hmyz je opravdu nesnesitelný, tak se utíkáme úkryt do relativního bezpečí moskytiéry nad postelí a tam unavení usínáme. Zítra se vracíme opět z venkova do megalopole.